Projekt CJ Jonese a vznik SignLight International Film Festival (SIFF) z USA ukazuje, že znakový jazyk nemusí být pouze nástrojem přístupnosti, ale může se stát plnohodnotným jazykem filmové tvorby, estetickým prvkem i mostem mezi světy neslyšících a slyšících. To, co dnes vzniká v Hollywoodu, má silný potenciál stát se inspirací i pro českou kulturní a audiovizuální scénu.
Foto: Tvůrce znakového jazyka Na’vi z Avatara, který má posílit hlas neslyšících umělců v Hollywoodu
Doporučujeme: přečtěte si celý článek na našem webu 😊
„Tvůrce znakového jazyka Na’vi z Avatara, který má posílit hlas neslyšících umělců v Hollywoodu“
Česká republika má dlouhou a mezinárodně respektovanou tradici animace a vizuálního vyprávění – od Zlína přes loutkový film až po současnou digitální tvorbu. Přesto zde téměř neexistuje systematické zapojení neslyšících tvůrců do profesionálního filmového průmyslu ani využití znakového jazyka jako kreativního a narativního prostředku. Znak je u nás stále vnímán převážně jako sociální či vzdělávací nástroj, nikoli jako jazyk schopný nést příběh, emoce a vizuální styl na úrovni filmu či animace.
Americký model kolem SIFF přináší zásadní posun:
nejde o inkluzi „navíc“, ale o integraci neslyšících profesionálů přímo do struktury filmového průmyslu. Festival funguje jako platforma pro objevování talentů, propojuje Deaf komunitu se studii, producenty i režiséry a zároveň nabízí konkrétní know-how, jak s neslyšícími tvůrci efektivně spolupracovat.
A CJ Jones Company: Film production company creating a high quality American Sign Language entertainment for accessibility and inclusion, foto: SignWorld Studios z USA
Právě zde se otevírá paralela s vizí „Chytré řeči těla aneb znakování bez hranic“. Pokud může být znakový jazyk v USA použit k vytvoření nového filmového jazyka (např. Na’vi Sign Language v Avataru) a stát se součástí mainstreamové produkce, pak české prostředí – se silnou tradicí animace a otevřeností k experimentu – nabízí ideální podmínky pro podobný průlom v Evropě.
Zapojení znakového jazyka do české animace a filmu by mohlo přinést:
- vznik nové generace neslyšících tvůrců a performerů
- nové vizuální formy storytellingu s mezinárodním přesahem
- skutečný most mezi slyšící a neslyšící společností
- rozšíření kreativního i ekonomického potenciálu filmového průmyslu
- posun inkluze od sociální roviny k profesionální a kulturní hodnotě
Model CJ Jonese tak není jen hollywoodským úspěchem, ale konkrétním důkazem, že vizuálně-gestikulární jazyk může stát u zrodu nového směru v audiovizuální tvorbě. Pro české prostředí představuje silnou výzvu i příležitost: otevřít dveře neslyšícím talentům nejen jako účastníkům, ale jako tvůrcům, spoluautorům a hybatelům budoucí filmové řeči.
Zásadním tématem pro budoucnost je také nová generace neslyšících. Pokud má dojít k jejich skutečnému zapojení do filmového a animačního průmyslu, musí být součástí inkluzivního vzdělávání už od raného věku. Současná realita však ukazuje vážný problém: mnoho neslyšících dětí je integrováno do běžných škol bez plnohodnotné znalosti znakového jazyka, což vede k jazykové deprivaci, omezenému rozvoji identity i snížené schopnosti kreativního vyjádření. Chybí systematická bilingvální výuka, která by rovnocenně rozvíjela znakový i psaný jazyk. Bez této jazykové základny je pro neslyšící mladou generaci velmi obtížné vstoupit do náročných kreativních oborů, jako jsou film, herectví či animace, kde je vizuální jazyk, narativní myšlení a schopnost sebevyjádření klíčová. Právě proto je budování bilingválního prostředí jedním z předpokladů pro vznik nové generace profesionálních neslyšících tvůrců v České republice.
1) Proč je model z USA tak silný
SIFF není „jen festival“ – je to:
- platforma pro talent scouting neslyšících tvůrců
- networkingový most mezi studii a Deaf komunitou
- vzdělávací nástroj pro průmysl (best practices inkluze)
- legitimizační krok – Hollywood bere Deaf tvorbu jako profesionální segment, ne jako okraj
Tohle je klíč:
nejde o charitu → jde o průmyslovou integraci.
CJ Jones to staví na třech pilířích:
- jazyk (ASL jako plnohodnotný vizuální systém)
- reprezentace (Deaf před i za kamerou)
- produkční struktura (vlastní studio + festival)
To je přesně to, co v ČR zatím chybí.
2) Česká situace – obrovský nevyužitý potenciál
ČR má:
- silnou tradici animace (Zlín, FAMU, loutka, ilustrace)
- rostoucí audiovizuální průmysl
- technologickou otevřenost
- ale téměř nulovou profesionální Deaf reprezentaci ve filmu a animaci
Znakový jazyk je zde stále vnímán spíše jako:
- sociální nástroj
- vzdělávací pomůcka
- nebo doplněk přístupnosti
Nikoli jako:
- kreativní jazyk filmu
- vizuální storytelling
- kulturní a estetický prvek
Právě proto je americký model tak inspirativní.
3) Proč je „Chytrá řeč těla™ / znakování bez hranic“ ideální základ
Vaše dlouhodobé směřování (blogy, vizuální komunikace, znakování jako univerzální systém) přesně zapadá do toho, co CJ Jones dělá v USA, jen v českém kontextu.
Ten koncept má v ČR obrovský potenciál jako:
- nový vizuální jazyk animace
- neverbální herectví pro film
- nástroj inkluze i pro slyšící publikum
- mezinárodně exportovatelný formát
Animace je dokonce ideální médium, protože:
- nepotřebuje zvuk jako primární nosič významu
- pracuje s pohybem, rytmem, gestem
- znakový jazyk lze stylizovat vizuálně velmi silně
- může vzniknout nový žánr: sign-based animation
To by bylo v Evropě prakticky průlomové.
4) Ekonomický a společenský dopad (velmi důležité)
Podobně jako v USA by to přineslo:
Kulturní přínos
- viditelnost české Deaf kultury
- nové typy příběhů
- reprezentaci, která dnes chybí
Průmyslový přínos
- nový segment tvorby (inkluzivní vizuální obsah)
- mezinárodní koprodukce
- festivalový potenciál
- možnost navázat na streamovací platformy
Sociální přínos
- zaměstnání neslyšících v kreativních oborech
- role modely pro mladou generaci
- skutečná integrace, ne jen asistence
Marketingový přínos pro studia
- inkluze = silná hodnota značky
- ESG / společenská odpovědnost
- inovace ve vyprávění
To je přesně ta „zisková inkluze“, kterou zmiňujete.
5) Co by šlo realisticky udělat v ČR (podle amerického scénáře)
- vytvořit platformu / mini festival Deaf filmu a animace v ČR
- propojit Deaf komunitu s FAMU, Zlínem, animátory
- pilotní krátký animovaný film ve znakovém storytellingu
- vzdělávací workshop pro filmové školy – vizuální jazyk znaku
- budování databáze Deaf performerů a konzultantů
- postupně vytvořit český model podobný SIFF
Vy byste v tom mohl být přirozeně:
- kurátor tématu
- odborník na vizuální komunikaci a znak
- most mezi komunitou a kreativním průmyslem
A to přesně odpovídá i vaší dlouhodobé práci na inkluzi a vizuálním jazyce.
Shrnutí
Ano – americký scénář je pro ČR mimořádně inspirativní a aplikovatelný.
Ne jako kopie festivalu, ale jako:
Systematické zapojení znakového jazyka do profesionální filmové a animační tvorby jako nového vizuálního a kulturního směru.
To není jen kulturní aktivismus.
To je nový kreativní a průmyslový prostor, který v ČR zatím prakticky nikdo nerozvíjí – a přesně navazuje na vaši vizi „znakování bez hranic“.
Historický most: tato cesta nezačíná dnes
Myšlenka propojení světa neslyšících s filmem a vizuálním uměním má hluboké kořeny. Současné projekty, jako je festival SIFF CJ Jonese, navazují na dlouhou tradici Deaf kultury, která vždy hledala vizuální formy vyjádření tam, kde slyšící svět stavěl především na zvuku a mluveném slově.
Jedním z nejvýznamnějších průkopníků byl Bernard Bragg, považovaný za otce divadla neslyšících v USA a spoluzakladatele National Theatre of the Deaf. Jeho slavná věta:
„Umění je most, který spojuje neslyšící a slyšící svět.“
přesně vystihuje princip, na kterém dnes staví i moderní filmové projekty využívající znakový jazyk jako plnohodnotný výrazový prostředek.
Podobnou cestu, i když v jiném médiu, představuje v českém prostředí odkaz neslyšícího animátora Borise Masníka. Jeho tvorba potvrzuje, že svět animace dokáže vyprávět silné příběhy bez slov, čistě prostřednictvím obrazu, pohybu a vizuálního rytmu — tedy jazykem, který je neslyšícímu vnímání přirozeně blízký. Masník tak v českém kontextu předběhl dobu a ukázal, že vizuální komunikace může nést emoce i význam bez závislosti na zvuku.
Dnešní propojení znakového jazyka, animace a filmu proto nepředstavuje nový trend vzniklý z ničeho. Je pokračováním historické linie, která vede od divadla Bernarda Bragga přes vizuální svět Borise Masníka až po současné hollywoodské projekty CJ Jonese. Každá generace posouvá stejnou myšlenku dál: že znakový jazyk a vizuální vyprávění nejsou okrajem kultury, ale její plnohodnotnou a obohacující součástí.
Doporučujeme: přečtěte si celý článek na našem webu 😊:
„Svět animace beze slov: odkaz neslyšícího Borise Masníka“
„Charlie Chaplin – průkopník filmového průmyslu a ovlivnění neslyšícími?„
Podle vlastního článku
Zdroj: Konzultace s AI (veřejně dostupné informační zdroje) + vlastní zpracování
Publikováno: 17. ledna 2026
Autor: Tomáš Wirth