Když se u dítěte objeví nepozornost, impulzivita nebo hyperaktivita, může být přirozené uvažovat o ADHD. U dětí se sluchovou ztrátou však může být situace složitější.
Některé projevy, které na první pohled vypadají jako příznaky ADHD, mohou souviset také s jazykem, způsobem získávání informací, sluchovým přístupem nebo únavou.
Dostupné výzkumy proto upozorňují, že při posuzování pozornosti a chování neslyšících a nedoslýchavých dětí je potřeba zohlednit jejich konkrétní komunikační a sluchové podmínky.
ADHD, nebo chování podobné ADHD?
Studie publikovaná v časopise Frontiers in Psychology v roce 2021 sledovala 34 dětí ve věku 9–10 let – 17 neslyšících a 17 slyšících. Výzkumníci hodnotili chování spojené s ADHD, tedy především nepozornost, impulzivitu a hyperaktivitu, a současně zkoumali inhibiční kontrolu.
Frontiers in Psychology – studie z roku 2021
Neslyšící děti vykazovaly vyšší míru chování spojeného s ADHD a také vyšší výskyt některých dalších problémových projevů. Ve sledovaném vzorku tvořily neslyšící děti více než 85 % případů označených jako vysoce rizikové pro nepozorný typ ADHD.
Důležitý je však další výsledek: mezi neslyšícími a slyšícími dětmi nebyl zjištěn rozdíl v testované inhibiční kontrole.
Autoři proto nepovažují za dostačující vysvětlení, že by chování neslyšících dětí bylo jednoduše způsobeno nedostatkem inhibiční kontroly.
Autoři studie jako jednu z možných interpretací uvádějí: některé projevy nepozornosti, impulzivity nebo hyperaktivity mohou představovat adaptivní strategii, která pomáhá neslyšícímu dítěti získávat informace z prostředí, které nejsou dostupné prostřednictvím sluchu.
Když se rozhlížení může jevit jako nepozornost
U neslyšících dětí může být důležitější vizuální orientace v prostoru. Pozornost proto nemusí být soustředěna pouze na jeden centrální zdroj informací.
Zvýšená pozornost k perifernímu vizuálnímu prostoru může být v prostředí, například ve třídě, interpretována jako nepozornost nebo impulzivní či hyperaktivní chování.
Stejné pozorovatelné chování nemusí mít vždy stejnou příčinu.
Dítě, které se dívá jinam než na učitele, nemusí nutně ztrácet zájem o výuku. Může současně sledovat jiné vizuální informace, které jsou pro jeho orientaci v prostředí důležité.
To však neznamená, že nepozornost u neslyšícího dítěte nemůže být skutečným problémem nebo že neslyšící dítě nemůže mít ADHD. Znamená to pouze, že samotné pozorování určitého chování nemusí být pro správné vysvětlení dostačující.
Co do toho přináší kochleární implantát?
Studie z Frontiers in Psychology sledovala také to, zda se frekvence sledovaného chování u neslyšících dětí liší podle používání kochleárního implantátu (KI). V jejím vzorku mělo KI 9 ze 17 neslyšících dětí; všechny tyto děti měly jednostranný implantát.
Výzkumníci současně upozorňují, že děti se sluchovou ztrátou mají velmi rozdílnou míru sluchového a jazykového přístupu. Roli může hrát typ sluchové ztráty, používání sluchadel nebo KI a také úroveň jazykových schopností.
Jedním z důležitých zjištění citovaných v této práci je také výzkum dětí, které dostaly KI v raném věku. V této skupině byly celkové projevy problémového chování podobné jako u slyšících dětí. U samotných neslyšících dětí však byly projevy problémového chování častější u těch, které měly horší vnímání řeči a slabší receptivní slovní zásobu.
Pozornost u dětí s KI
Samostatná studie publikovaná v JAMA Otolaryngology–Head & Neck Surgery se zabývala neurokognitivními funkcemi u dětí s kochleárními implantáty. Autoři sledovali mimo jiné exekutivní funkce, mezi něž patří také schopnosti související s pozorností.
JAMA Otolaryngology – Neurocognitive Risk in Children With Cochlear Implants
Výsledky této studie ukázaly, že u části dětí s KI se mohou vyskytovat zvýšená rizika obtíží v některých oblastech neurokognitivního fungování.
Tento výsledek však není důkazem toho, že kochleární implantát způsobuje ADHD. Jde o výzkum neurokognitivního rizika a fungování dětí s KI, nikoli o důkaz příčinného vztahu mezi KI a ADHD.
Jazyk, únava a chování
Další studie se zabývala vztahy mezi chováním spojeným s ADHD, únavou a jazykovými schopnostmi u dětí se sluchovou ztrátou.
Výzkumníci porovnávali děti s typickým sluchem, děti se sluchadly a děti s kochleárními implantáty. Děti neměly při vstupu do studie diagnostikované ADHD.
Výsledky ukázaly rozdíly v hodnocení nepozornosti mezi skupinami. Děti s KI měly v tomto výzkumu nižší hodnocení nepozornosti než děti se sluchadly.
Studie současně zjistila, že únava uváděná rodiči významně souvisela s hodnocením nepozornosti a hyperaktivity. Jazykové schopnosti zase souvisely se sociálním a akademickým fungováním.
Autoři upozorňují na dva důležité faktory, které mohou vést k tomu, že chování dítěte se sluchovou ztrátou bude interpretováno jako ADHD:
- jazykové obtíže,
- zvýšené úsilí při poslechu a s ním spojená únava.
Některé projevy související se sluchovou ztrátou tak mohou vypadat podobně jako projevy ADHD. Příčina tohoto chování však může být jiná a také vhodná podpora může být odlišná.
Proč tedy „nepozornost“ nemusí být nepozornost?
Výzkumy ukazují několik možných důvodů.
- Způsob získávání informací – například potřeba vizuálně kontrolovat okolí.
- Jazykové obtíže – některé jazykově založené projevy mohou ovlivňovat hodnocení chování.
- Sluchové úsilí a únava – větší nároky na poslech mohou souviset s únavou a ta může ovlivňovat chování a pozornost.
- Skutečné neurovývojové obtíže – zároveň nelze předpokládat, že všechny projevy jsou způsobeny sluchovou ztrátou.
Neslyšící bez KI vs. neslyšící s KI
Výzkumy neumožňují říct jednoduchou větou:
„Bez KI = nepozornost.“
Stejně tak nelze říct:
„S KI = lepší pozornost.“
Situace je mnohem složitější.
Kochleární implantát mění přístup dítěte ke sluchovým informacím, ale výsledné fungování ovlivňuje také věk při implantaci, jazykový vývoj, vnímání řeči, používání implantátu a další individuální faktory.
Výzkum proto sleduje nejen samotnou přítomnost KI, ale také jazykové a kognitivní schopnosti dítěte.
Nejdůležitější otázka
Výzkum tedy nepřináší jednoduchou odpověď na otázku, zda mají neslyšící děti více ADHD.
Naopak ukazuje, že hodnocení chování podobného ADHD u dětí se sluchovou ztrátou je složité.
To, co pozorujeme jako nepozornost, hyperaktivitu nebo impulzivitu, může mít různé příčiny. Může souviset s ADHD, ale také s jazykovým přístupem, způsobem vizuální orientace, sluchovým úsilím nebo únavou.
Když dítě vypadá, že nedává pozor – opravdu nedává pozor?
Nebo věnuje pozornost něčemu jinému, co z pozice slyšícího člověka nevidíme?
Právě zde se rozdíl mezi neslyšícím bez KI a neslyšícím s KI stává zajímavým nejen z hlediska sluchu, ale také z hlediska způsobu, jakým dítě získává a organizuje informace.
Zdroje
- Frontiers in Psychology – Nepozornost, impulzivita a hyperaktivita u neslyšících dětí nemusí být způsobeny nedostatkem inhibiční kontroly, ale mohou představovat adaptivní strategii.
Zobrazit studii - ScienceDirect – Odborná studie zaměřená na ADHD a sluchové postižení.
Zobrazit studii - JAMA Otolaryngology – Neurokognitivní rizika u dětí s kochleárními implantáty, včetně oblastí souvisejících s pozorností a exekutivními funkcemi.
Zobrazit studii - Children (MDPI) – Systematický přehled kochleární implantace u dětí s dalšími zdravotními či vývojovými obtížemi.
Zobrazit studii - Stanford Speech & Cognitive Development Lab – Odborný přehled problematiky ADHD a jejího hodnocení u dětí se sluchovou ztrátou.
Zobrazit dokument - DergiPark – Odborná studie věnovaná vztahu sluchového postižení, pozornosti a chování.
Zobrazit studii - Archive of Research – Odborná studie zaměřená na pozornost a související projevy u dětí se sluchovou ztrátou.
Zobrazit dokument - PMC – Chování související s ADHD, únava a jazykové schopnosti u dětí se sluchovým postižením. Studie se zabývá také rozdíly mezi dětmi se sluchadly a dětmi s kochleárními implantáty.
Zobrazit studii
Další zdroje
- Comparing the prevalence of attention deficit hyperactivity disorder in hearing-impaired children with normal-hearing peers
Studie uvádí ADHD u 29,2 % dětí se sluchovou ztrátou oproti 12,3 % v kontrolní skupině. Důležité je, že jde o konkrétní studii s omezeným vzorkem, nikoli univerzální údaj pro všechny neslyšící děti.
PubMed – studie - Theoretical and epidemiological aspects of attention deficit and overactivity in deaf children
Starší odborná práce zabývající se právě problémem diagnostiky ADHD u neslyšících dětí. Upozorňuje, že posuzování těchto obtíží je u neslyšících dětí komplikované.
PubMed – studie - Visual attention, behavioral inhibition and speech/language outcomes in deaf children with cochlear implants
Studie se zaměřuje přímo na vizuální pozornost, inhibici chování a jazykové výsledky u neslyšících dětí s KI. Pro tvůj článek je velmi relevantní.
PMC – studie - Cognitive processing in children using cochlear implants: the relationship between visual memory, attention, and executive functions and developing language skills
Porovnává děti s KI a děti se sluchadly z hlediska vizuální paměti, pozornosti a exekutivních funkcí. Výsledky zde například nenašly významné kognitivní rozdíly mezi skupinami KI a sluchadel.
PubMed – studie - Executive functioning skills in long-term users of cochlear implants: a case control study
Studie 53 prelingválně neslyšících uživatelů KI a slyšících vrstevníků. Zabývá se exekutivními funkcemi a jejich vztahem k dlouhodobému používání KI.
PubMed – studie - Psychosocial Outcomes in Long-Term Cochlear Implant Users
Zabývá se pozorností, hyperaktivitou, impulzivitou, sociálním fungováním a exekutivními funkcemi u dlouhodobých uživatelů KI. Studie uvádí zvýšené riziko některých obtíží, ale zároveň zdůrazňuje, že většina účastníků se pohybovala v průměrném pásmu podle použitých norem.
PubMed – studie - Executive Functions and Deafness: Results in a Group of Cochlear Implanted Children
Porovnává 17 dětí s KI s 15 slyšícími dětmi a sleduje pracovní paměť, inhibici a kontrolu impulzivních reakcí.
PMC – studie - Executive functions in preschool and school-age cochlear implant users: systematic review and meta-analysis
Systematický přehled a metaanalýza z roku 2023. Zahrnula 15 studií a upozorňuje mimo jiné na určité obtíže uživatelů KI v oblasti sluchové pozornosti a plánování, ale také na značnou variabilitu výsledků.
PubMed – systematický přehled a metaanalýza - Intervention strategies in children with cochlear implants having attention deficit hyperactivity disorder
Práce přímo řeší děti s KI a diagnostikovaným ADHD. Popisuje dva případy, u nichž ADHD ovlivňovalo průběh sluchového, řečového a jazykového rozvoje po implantaci.
PubMed – studie - Parent-Reported Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder–Linked Behaviors, Fatigue, and Language in Children Who Are Deaf and Hard of Hearing
Tenhle zdroj už máš, ale doporučuji ho uvést i v jeho oficiální podobě u ASHA, protože je to původní odborná publikace. Řeší přímo vztah mezi ADHD-like chováním, jazykem a únavou.
ASHA – původní publikace
A ještě jedna důležitá věc
Po tomto doplnění máme velmi zajímavý obraz: výzkum není jednotný.
Například:
- jedna studie našla u dětí se sluchovou ztrátou výrazně vyšší prevalenci diagnostikovaného ADHD – 29,2 % vs. 12,3 %;
- jiná práce upozorňuje, že samotné hodnocení ADHD u neslyšících dětí může být problematické;
- Frontiers ukazuje vyšší výskyt ADHD-like chování, ale bez rozdílu v testované inhibiční kontrole a nabízí hypotézu adaptivní vizuální strategie;
- novější studie zase ukazuje, že jazyk a únava mohou významně ovlivňovat hodnocení nepozornosti a hyperaktivity.
- u KI jsou výsledky exekutivních funkcí rovněž smíšené a systematický přehled výslovně doporučuje interpretovat je s opatrností.
Podle článku na internetu
Děkuji za článek ze zdroje: JAMA Otolaryngology, Wiki, PMC apod…
Blog: Překlad do češtiny a úprava textu pomocí AI
Zdroj náhledového obrázku: Vytvořeno pomocí AI (symbolická ilustrace)
Optimalizace: Tomáš Wirth
Deaf Plus
Lidé se sluchovým postižením s dalšími obtížemi (Deaf Plus) využívají různé možnosti komunikace, například mluvený jazyk, znakový jazyk a augmentativní a alternativní komunikaci (AAK). Mohou také využívat nesymbolické způsoby vyjadřování, jako jsou výrazy obličeje, gesta a pohyby těla.
Podle průběžného sledování v metropolitní oblasti Atlanty je nejčastější vývojovou poruchou, která se současně vyskytuje se ztrátou sluchu, mentální postižení (23 %). Následuje dětská mozková obrna (10 %), porucha autistického spektra (7 %) a/nebo zrakové postižení (5 %). Ztráta sluchu může také souviset s řadou syndromů.
Studie Gallaudetova výzkumného institutu z let 1999–2012 ukázala, že ve školách pro neslyšící napříč jednotlivými státy tvořili 40–50 % studentů žáci s dalším zdravotním postižením či dalšími obtížemi.
V roce 2015 uvedlo 264 učitelů neslyšících studentů, že neabsolvovali specializované školení zaměřené na jednotlivé další obtíže, konkrétně:
- poruchu pozornosti s hyperaktivitou / poruchu pozornosti (ADHD/ADD) – 35 %,
- poruchu autistického spektra (PAS) – 73 %,
- emoční a behaviorální poruchy – 58 %,
- mentální postižení – 51 %,
- specifické poruchy učení – 37 %,
- zrakové postižení – 61 %.
Poznámka k terminologii: „Deaf Plus“ bych v odborném textu spíše ponechal jako Deaf Plus (neslyšící s dalšími obtížemi/postižením) než ho mechanicky překládal jako „hluchoslepí“ apod. Nejde totiž pouze o kombinaci sluchového a zrakového postižení.
Hluchota