Učte své děti znakový jazyk. Nikdo jiný to za vás neudělá.
Pozvánka ve znakovém jazyce od Karla Redlicha, předsedy CODA
Nikdo se příliš nezajímá o to, jak velká skupina z nás, CODA (slyšících potomků neslyšících rodičů), považuje znakový jazyk svých rodičů za svůj mateřský jazyk.
Mnoho z nás vyrůstá ve dvojjazyčném prostředí od útlého dětství. Jaký to má dopad na náš život v dospělosti, si ukážeme na příkladech ze života:
„Znakový jazyk je plnohodnotnou součástí mé osobnosti. Jsem zvyklá při komunikaci sledovat projev člověka celostně. Není pro mě důležité jen to, co říká, ale také jak se projevuje, zejména jak se při projevu tváří.“
V obou jazycích probíhají také naše kognitivní procesy spojené s vnímáním, myšlenkovým světem a mezilidskou komunikací. Konkrétně se jedná o tvorbu a vnímání jak řeči mluvené, tak řeči znakové (i řeči těla), dále o zapamatování, vybavování, představivost, osvojování znalostí a dovedností a mnohé další.
Beseda pro neslyšící rodiče slyšících dětí v Rodinném centru YMCA
Mohlo by se jednat o klasický typ bilingvismu, jaký najdeme mezi mluvenými jazyky. Ve skutečnosti jde o unikátní bilingvismus, který kombinuje jazyky založené na odlišném způsobu své existence – sluch a mluvení na jedné straně a zrak a znakování na straně druhé.
Přepínání z mluveného jazyka na znakový jazyk je často tak automatické, že si jej ani neuvědomujeme. K tomuto přepínání dochází podobně jako u mluveného bilingvismu v řadě různých situací:
„Když jsem unavený nebo prostě nemám chuť mluvit v druhém jazyce.“
Obecně platí, že bilingvní jedinci přepínají do svého mateřského jazyka, když se setkají s člověkem, který tímto jazykem komunikuje – v našem případě s člověkem neslyšícím.
Naše dovednosti využíváme i v situacích, kdy by si mluvené jazyky musely pomáhat složitou technikou. Jedná se například o různé akustické komunikační překážky: hluk, ticho, vodu, skleněné bariéry nebo větší vzdálenost:
„Občas mám tendenci znakovat na lidi přes okno, nebo když se ocitnu v hlučném prostředí, nebo tam, kde je naopak potřeba být potichu.“
Znakový jazyk některým z nás přináší i niternější prožitky při modlitbě, hudbě nebo poezii:
„Moc ráda si jen tak pro sebe znakuji hudbu i text písně. Jen tak si tančím třeba doma v koupelně a do toho si znakuji.“
Tyto případy už jsou typické i pro klasický bilingvismus a souvisejí s přepínáním bilingvních lidí do mateřského jazyka v případě emotivních prožitků:
„Když jsem četla knihy, které mě zaujaly hloubkou a pravdivostí příběhu, přistihla jsem se, že mi nestačí je jen číst, ale zastavím se a znakuji si úryvky celých odstavců. Je to jako odžít si znovu tyto emočně silné momenty, aby můj zážitek byl plnější.“
Někdy se můžeme s naším bilingvismem dostat i do vtipné situace:
„Jednou mě zkoušel učitel před tabulí. Byla jsem připravená a učivo uměla, ale nebyla jsem v tu chvíli schopna své znalosti produkovat verbálně pomocí mluvené řeči, a tak jsem se o to pokoušela znakovým jazykem.“
To osvětluje další zkušenost:
„Když se učím na zkoušku, připravuji se i za pomoci znakového jazyka. Pomáhá mi pro vybavování učiva.“
A jak nám dál může být prospěšna znalost znakového jazyka?
„Své schopnosti využívám dnes při používání cizího jazyka na cestách do zahraničí, kdy se dokážu domluvit pomocí nejzákladnějších výrazů cizího jazyka. V případě nedorozumění dokážu opsat význam nepochopeného slova či myšlenky, a najít tak lepší cestu k oboustrannému porozumění.“
Znakové jazyky mají po celém světě společné slovotvorné i gramatické principy, což nám umožňuje dobře komunikovat i s uživateli (slyšícími i neslyšícími) jiných národních znakových jazyků. Bilingvismus s přítomností znakového jazyka pozitivně rozvíjí jazykové a komunikační schopnosti.
Seminář „Podpora pozitivního osobnostního vývoje CODA“ na Pedagogické fakultě v Hradci Králové ve spolupráci se střediskem Augustin
Minikurz znakového jazyka pro slyšící děti liberecké mateřské školy Doctrina
Učte své děti znakový jazyk
Dnešní povídání zacílíme na neslyšící rodiče, kteří začínají své slyšící děti teprve vychovávat. Doporučujeme vám s nejlepším svědomím a vědomím následující:
„Učte své děti znakový jazyk. Nikdo jiný to za vás neudělá. Pouze vy ho děti můžete naučit.“
Pokud si myslíte, že je jednodušší na vaše dítě mluvit a že dítě bude snadněji komunikovat se slyšícím okolím, později zjistíte, že se vaše dítě nenaučilo znakový jazyk natolik dobře, abyste si s ním mohli sdělovat své zážitky, zkušenosti, potřeby a přání.
Dítě na vás bude více mluvit než znakovat a vy se stanete závislí na odezírání a budete stále hádat, co vám chce dítě říct. Hrozí i nebezpečí, že váš výchovný rodičovský vliv na dítě zeslábne a dítě si začne hledat autority jinde, zejména u slyšících prarodičů.
Tento scénář je pravděpodobnější než zaostalost dítěte v mluvení. Vaše dítě žije ve většinové slyšící společnosti a má řadu příležitostí osvojovat si mluvený jazyk. A pokud by se přece jen u dítěte objevil problém s mluvením, můžete vyhledat pomoc v širší slyšící rodině nebo se obrátit na odborníka, třeba logopeda.
Znakový jazyk jako základ vztahu
Vztah s rodiči je pro každé dítě nejdůležitější. Tam, kde spolu neslyšící rodiče komunikují znakovým jazykem, je to právě znakový jazyk, který harmonické vztahy v rodině vytvoří.
Neslyšícím rodičům by v tomto duchu měli pomáhat i slyšící příbuzní a odborníci (lékaři, sociální pracovníci apod.).
Vážení čtenáři, přejeme vám otevřenou mysl při posuzování znakového jazyka a jeho užitečnosti pro celou naši společnost. Přejeme vám hodně zdaru se znakovým jazykem.
Z důvodu kapacity časopisu byl původní text zkrácen. Jeho plné znění najdete na facebookových stránkách CODA – Slyšící potomci neslyšících rodičů.
Karel Redlich, Monika Boháčková, Mirka Kotvová, Veronika Myslivcová, Alena Borysewiczová
Zdroj: GONG 4–6/2016, s. 34 a 35
