Tělo mluví už 400 let: Co věděl Giovanni Bonifacio o řeči beze slov

Giovanni Bonifacio: když se gesto stalo „viditelnou řečí“

Giovanni Bonifacio (1547–1635) byl italský právník, historik a spisovatel, jehož jméno je dnes spojováno především s jedním z nejvýznamnějších raně novověkých děl věnovaných gestům – L’arte de’ cenni (Umění gest), vydaným roku 1616 ve Vicenze.

Bonifacio v něm vytvořil rozsáhlý katalog více než 600 gest a tělesných pohybů. Postupoval doslova od hlavy k patě a zkoumal, jak mohou pohyby hlavy, očí, obočí, rukou, prstů, těla či nohou něco sdělovat. Nešlo přitom pouze o popis pohybů. Bonifacio se snažil vysvětlovat jejich význam a dokládat jej odkazy na literaturu, Bibli i antické a dobové autory.

Už samotný název jeho knihy je pozoruhodný. Bonifacio píše o „favella visibile“ – „viditelné řeči“ a o „muta eloquenza“ – „němé výmluvnosti“. Gesto pro něj tedy nebylo pouhým doprovodem mluveného slova. Mohlo samo vytvářet význam a komunikovat.

Ještě zajímavější je historický kontext. Bonifacio přichází několik desetiletí po Leonardu da Vincim, který se ve svých poznámkách rovněž zabýval gesty, postoji a pohybem lidského těla. Leonardo například uvažoval o tom, že postoj a gesto postavy mají divákovi umožnit rozpoznat její úmysl nebo vnitřní stav. Vývoj evropského přemýšlení o gestu tak postupně směřoval od uměleckého pozorování a rétoriky k jeho systematičtějšímu popisu.

Nejlepší motiv pro generovaný obrázek bych viděl jako Leonardovo renesanční studium několika postav v různých gestech, nikoli jako portrét Leonarda. Leonardo skutečně ve svých poznámkách řešil, jak mají postoje a gesta postavy vyjadřovat její záměr, charakter či emoci; například přímo píše o tom, že divák má z postoje rozpoznat „účel v jejich myslích“.

Bonifacio proto představuje důležitý historický mezník: neobjevil řeč těla, ale pokusil se ji před více než 400 lety systematicky „číst“, třídit a vysvětlovat.

A právě zde začíná být jeho odkaz zajímavý i pro dnešek.

Co tehdy nazýval „viditelnou řečí“, dnes můžeme v širším smyslu vnímat jako součást vizuální a tělesné komunikace. Gesto, mimika, držení těla a pohyb nejsou pouze ozdobou řeči. V určitých situacích samy nesou informaci.

Bonifaciova otázka tak zní překvapivě současně:

Co všechno dokáže člověk říct, aniž by vyslovil jediné slovo?

Giovanni Bonifacio ve svém díle Art of Signs (latinsky De arte signorum) patří mezi první autory, kteří systematicky popsali neverbální komunikaci celého těla. Jeho myšlenka, že „mluví“ nejen ruce, ale i hlava, hrudník, kolena či chodidla, je dnes překvapivě moderní.

Giovanni Bonifacio (1547-1635), foto z roku 1600, zdroj: alamy.com

Giovanni Bonifacio a „řeč těla“ v Art of Signs (1616) v němž zkoumá neverbální jazyk a identifikuje přes 600 různých způsobů tělesného vyjádření, zdroj: wikipedia.org
Foto: Giovanni Bonifacio, L’arte de’ cenni (1616; Londra, Warburg Institute), zdroj: finestresullarte.info

Když se řekne komunikace, většina lidí si představí slova. Jenže už v roce 1616 přišel italský myslitel Giovanni Bonifacio s myšlenkou, která zní až překvapivě moderně: nemluvíme jen jazykem – mluvíme celým tělem. 👀

Ve své knize Art of Signs popsal, jak význam nesou nejen ruce, ale i hlava, hrudník, kolena nebo dokonce chodidla. Pojďme se podívat, co přesně tím myslel – a proč to dnes dává ještě větší smysl než kdy dřív.

👤 1. Hlava a obličej: centrum významu

Bonifacio si všiml něčeho, co dnes potvrzuje i psychologie: obličej je nejsilnější komunikační nástroj.

• 👇 Sklon hlavy vyjadřuje pokoru nebo souhlas
• 🙈 Odvrácení pohledu značí stud, nejistotu nebo nezájem
• 😏 Zvednutá brada může signalizovat hrdost nebo výzvu

Zkus si vzpomenout na pracovní pohovor nebo důležité jednání. Často si nepamatuješ přesná slova – ale pamatuješ si, jak se ten člověk tvářil.

✋ 2. Ruce a prsty: jazyk bez slov

Ruce jsou podle Bonifacia téměř samostatný jazyk. A upřímně – Italové by s tím souhlasili dodnes 🇮🇹😄

• 👉 Ukazování prstem = důraz nebo obvinění
• 👐 Otevřené dlaně = upřímnost a otevřenost
• ✊ Sevřená pěst = napětí, hněv nebo odhodlání

Dnes to vidíme třeba u politiků nebo řečníků na TED Talks – ti nejlepší vědomě pracují s gesty, aby posílili svůj projev.

🧍 3. Hrudník a držení těla: emoce navenek

Možná ještě zajímavější je, jak moc Bonifacio zdůrazňoval postoj těla.

• 💪 Vzpřímený hrudník = sebevědomí a odvaha
• 😞 Shrbená ramena = strach nebo nejistota
• ↩️ Odklon těla = odmítnutí nebo odstup

Moderní výzkumy dnes ukazují, že to funguje i opačně: nejen že tělo odráží psychiku – ono ji i vytváří. 🔄

Jinými slovy: když se narovnáš, opravdu se začneš cítit jistěji.

🦵 4. Kolena a chodidla: skrytá komunikace

Tady byl Bonifacio opravdu napřed. Věnoval pozornost i částem těla, které většina lidí ignoruje.

• 👣 Směr chodidel ukazuje, kam chce člověk jít (nebo od koho odejít)
• 🙏 Klečení = pokora, respekt, podřízení
• ⚡ Neklidné nohy = nervozita nebo napětí

Zkus to někdy sledovat: člověk může říkat „rád si popovídám“, ale jeho nohy už míří ke dveřím.

📚 Proč je to dnes tak aktuální?

To, co Bonifacio popsal před více než 400 lety, dnes potvrzují obory jako psychologie, behaviorální věda nebo komunikace.

V digitálním světě plném textů a e-mailů možná zapomínáme, že:

💬 „Nejsilnější zprávy často neříkáme slovy, ale tělem.“

Ať už jde o pracovní schůzku, rande nebo prezentaci – lidé vždy „čtou“ víc než jen to, co říkáš.

✨ Závěr

Giovanni Bonifacio by dnes pravděpodobně nebyl překvapený. Jen by se možná usmál 🙂

Protože to, co dnes nazýváme „body language“, už dávno popsal: celé tělo je jazyk.

A otázka není, jestli komunikuješ. Otázka je: co všechno říkáš, aniž o tom víš? 🤔