Ve středověkých přístavech, na tržištích nebo obchodních stezkách se lidé často setkávali bez společného jazyka.
Námořníci z různých zemí.
Kupci z odlišných kultur.
Desítky jazyků na jednom místě.
A přesto:
- obchodovali,
- cestovali,
- spolupracovali,
- i vytvářeli vztahy.
Komunikace zde proto nemohla fungovat jen prostřednictvím slov.
Velkou roli hrály:
🖐️ gesta
👀 mimika
📍 prostor
🧍 pohyb těla
📦 předměty a situace samotná
Člověk:
- ukazoval směr,
- naznačoval velikost,
- předváděl použití věcí,
- počítal na prstech,
- i reagoval výrazem tváře a postojem těla.
A možná právě zde je fascinující jedna věc:
Pokud se dnes člověk naučí základy téměř jakéhokoliv národního znakového jazyka, často získá mnohem větší schopnost dorozumět se i s lidmi z jiných zemí a kultur.
Ne proto, že by všechny znakové jazyky byly stejné.
Ale protože sdílejí:
- vizuálně-prostorové principy komunikace,
- práci se směrem,
- tělem,
- mimikou,
- prostorem,
- i schopností vytvářet význam viditelně.
Člověk se tak začne přirozeněji orientovat v komunikaci, která není závislá pouze na zvuku nebo písmu.
Současný výzkum komunikace navíc stále více ukazuje, že lidské dorozumívání nikdy nebylo založeno jen na slovech.
Význam vzniká také:
🖐️ gestem
👀 pohledem
🧍 pohybem těla
📍 orientací v prostoru
🤝 společnou situací
A právě proto možná lidská civilizace nikdy nefungovala jen jako svět mluvených jazyků.
Odjakživa totiž existovala také:
👉 vizuální, tělesná a prostorová vrstva lidského dorozumívání.