Sluchové znevýhodnění neznamená automaticky znakový jazyk

Je každý člověk se sluchovým znevýhodněním automaticky uživatelem znakového jazyka? Ne.

Na první pohled se může zdát logické, že člověk, který neslyší nebo špatně slyší, automaticky používá znakový jazyk. Ve skutečnosti je svět lidí se sluchovým znevýhodněním mnohem pestřejší. 👀

Sluchové znevýhodnění samo o sobě neurčuje, jakým jazykem nebo způsobem bude člověk komunikovat.

👨‍👩‍👧 Záleží na rodině

Dítě se sluchovým znevýhodněním může vyrůstat ve slyšící rodině, kde se znakový jazyk vůbec nepoužívá. Jiné dítě může mít neslyšící rodiče a vyrůstat ve znakovém prostředí od narození.

Rodinné prostředí proto může výrazně ovlivnit, jaký jazyk a způsob komunikace si dítě osvojí.

🎓 Roli hraje také vzdělávání

Někdo se ke znakovému jazyku dostane už v dětství, jiný až později. Někteří lidé se znakový jazyk naučí například během školní docházky, v kontaktu s neslyšícími lidmi nebo až v dospělosti.

A někteří lidé se znakový jazyk nenaučí vůbec.

🧩 Každý člověk má jinou zkušenost

Lidé se sluchovým znevýhodněním mohou komunikovat mnoha různými způsoby. Někdo používá především český znakový jazyk, jiný mluvenou češtinu. Další člověk může kombinovat mluvení, odezírání, psaní, prstovou abecedu, znakování nebo jiné komunikační strategie.

Člověk také může svůj způsob komunikace měnit podle situace, prostředí nebo komunikačního partnera.

Například může v jedné situaci používat znakový jazyk a v jiné mluvenou nebo psanou komunikaci.

🤟 Neslyšící neznamená automaticky „znakující“

To je možná nejdůležitější myšlenka.

Člověk se sluchovým znevýhodněním se nerodí automaticky se znalostí znakového jazyka.

Stejně jako slyšící dítě se nerodí se znalostí češtiny. Jazyk si člověk osvojuje v prostředí, ve kterém vyrůstá, a podle svých životních zkušeností.

Proto není správné předpokládat:

„Je neslyšící, takže umí znakový jazyk.“

💬 Jeden pojem, mnoho různých lidí

Pod označením „člověk se sluchovým znevýhodněním“ se skrývá velmi různorodá skupina lidí.

Je dobré zachovat rozdíl mezi různými zkušenostmi a způsoby komunikace. Například mezi:

neslyšícími,
nedoslýchavými,
ohluchlými,
uživateli sluchadel,
uživateli kochleárních implantátů,
lidmi, kteří používají český znakový jazyk,
lidmi, kteří znakový jazyk nepoužívají.

Tyto skupiny se přitom mohou vzájemně překrývat. Například člověk může být neslyšící a zároveň uživatel kochleárního implantátu nebo uživatel českého znakového jazyka.

Proto není vhodné zaměňovat sluchový stav člověka s jeho jazykem nebo způsobem komunikace.

Můžeme se setkat například s člověkem, který:

používá český znakový jazyk,
používá převážně mluvenou češtinu,
kombinuje znakový jazyk a mluvení,
využívá odezírání,
komunikuje především písemně,
používá sluchadla nebo kochleární implantát,
nebo kombinuje několik způsobů komunikace podle situace.

Žádná z těchto možností sama o sobě neříká, jaký člověk je.

⚖️ Co říká český zákon?

Tento princip není jen otázkou osobního názoru. Výslovně ho zachycuje také česká legislativa.

Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, rozlišuje mezi českým znakovým jazykem a komunikačními systémy vycházejícími z českého jazyka.

Podle § 1 odst. 2 mají neslyšící a hluchoslepé osoby právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám. Jejich volba musí být v maximální možné míře respektována.

To je důležitý detail.

Zákon tedy nepředpokládá, že všichni neslyšící používají český znakový jazyk. Naopak počítá s různými komunikačními systémy.

🤟 Český znakový jazyk je jednou z možností

Podle § 3 zákona se mezi komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob řadí český znakový jazyk a také komunikační systémy vycházející z českého jazyka.

§ 6 odst. 1 mezi tyto systémy řadí například:

znakovanou češtinu,
prstovou abecedu,
vizualizaci mluvené češtiny,
písemný záznam mluvené řeči,
Lormovu abecedu,
daktylografiku,
Braillovo písmo s využitím taktilní formy,
taktilní odezírání,
vibrační metodu Tadoma.

Ne všechny tyto systémy samozřejmě používá každý člověk. Zákon tím ale ukazuje, že komunikace neslyšících a hluchoslepých osob může mít různé podoby.

📌 Důležitá je volba člověka

Ještě zajímavější je § 4 odst. 1, který říká, že český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace.

Klíčové slovo je zde „samy“.

Nejde tedy o automatické přiřazení člověka k určitému komunikačnímu systému podle toho, jak dobře slyší.

Jde o konkrétního člověka, jeho zkušenost, prostředí, potřeby a vlastní volbu.

💡 Takže zpět k otázce z úvodu

„Používají všichni lidé se sluchovým znevýhodněním znakový jazyk?“

Odpověď je stále:

❌ Ne.

A český právní rámec s touto různorodostí počítá.

Sluchové znevýhodnění neznamená automaticky znakový jazyk.

Znamená především, že je důležité hledat takový způsob komunikace, který konkrétnímu člověku skutečně vyhovuje. 🤝

🙋‍♂️ A co z toho plyne pro slyšící?

Možná jednoduché pravidlo:

👉 Nehádej. Zeptej se.

Například:

„Jak s vámi můžu nejlépe komunikovat?“

Je to často mnohem lepší začátek než automatický předpoklad, že každý neslyšící člověk používá znakový jazyk.

🌍 Komunikace má mnoho podob

A právě tady se potkávají myšlenky Chytré řeči těla™ a Znakování bez hranic™.

Komunikace není pouze o jednom jazyce nebo jednom způsobu. Může být vizuální, pohybová, mluvená, psaná – a často také kombinovaná.

Dobrá komunikace začíná tím, že respektujeme způsob, který používá konkrétní člověk. 🤝

📚 Zdroj

Úplné znění zákona č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 384/2008 Sb.

Úplné znění zákona č. 155/1998 Sb. – č. 423/2008 Sb.

Chytrá řeč těla™ a Znakování bez hranic™
O komunikaci, která překračuje hranice jazyka, sluchu i stereotypů.

Děkuji za přečtení 🙏
 Podle vlastního článku
Zdroj: Konzultace s AI (veřejně dostupné informační zdroje) + vlastní zpracování
Publikováno: 1. října 2026
Optimalizace: Tomáš Wirth