Film, divadlo a umění

Frank Stiefel (CODA): Režisér, který vyprávěl příběh své neslyšící matky a získal Oscara

Americký filmový režisér, producent a fotograf Frank Stiefel patří mezi zajímavé osobnosti světa CODA* (Children of Deaf Adults). Jeho matka Ingelore Herz Honigstein byla neslyšící žena židovského původu, která přežila holokaust a uprchla z nacistického Německa do Spojených států. Frank se rozhodl její životní příběh zachovat prostřednictvím dokumentárního filmu Ingelore (2009). O několik let později získal Oscara za krátký dokument Heaven Is a Traffic Jam on the 405 (2017). Jeho tvorba ukazuje, jak může osobní rodinná historie přerůst v silné filmové vyprávění.

* CODA – Children of Deaf Adults, tedy slyšící děti neslyšících rodičů.

🎬 Frank Stiefel – filmový tvůrce a fotograf

Frank Stiefel je americký filmový režisér, producent, scenárista a fotograf. Narodil se a vyrůstal v New Yorku. Studoval na City College of New York a velkou část profesního života strávil v reklamním a filmovém průmyslu.

Pracoval jako výkonný producent v produkčních společnostech Stiefel & Company a RadicalMedia. Podílel se na produkci tisíců televizních reklam, audiovizuálních projektů a televizních pořadů.

Jeho cesta k dokumentární režii začala osobním rodinným příběhem. V roce 2009 natočil svůj režijní debut Ingelore, dokument o vlastní matce. Později se zaměřil na dokumentární tvorbu a v roce 2018 získal prestižní cenu Academy Award – Oscar.

🤟 CODA – syn neslyšící matky

Frank Stiefel je řazen mezi významné osobnosti CODA, tedy slyšící děti neslyšících rodičů. Jeho matka Ingelore Herz Honigstein se narodila v roce 1924 v německém Kuppenheimu jako neslyšící dítě v židovské rodině.

Její životní osud byl poznamenán nacistickým pronásledováním, násilím a útěkem z Německa do Spojených států. Její zkušenosti se později staly hlavním tématem Frankova prvního dokumentárního filmu.

Frankův vztah k příběhu vlastní matky ukazuje, jak mohou rodinné vzpomínky a zkušenosti z prostředí neslyšících inspirovat uměleckou tvorbu. Rozhodl se zachovat její svědectví nejen pro vlastní rodinu, ale také pro další generace diváků.

🎥 Ingelore (2009) – příběh neslyšící ženy, která přežila holokaust

Dokumentární film Ingelore (2009) je osobním portrétem jeho matky Ingelore Herz Honigstein.

Vypráví o jejím dětství v Německu, životě neslyšící židovské ženy v období nacismu, pronásledování a dramatickém útěku do Spojených států. Film zachycuje také její osobní zkušenosti s násilím a překážkami, kterým musela čelit.

Ingelore ve filmu sama vypráví svůj životní příběh. Dokument tak dává prostor přímo jejímu svědectví a umožňuje divákům poznat historii z perspektivy neslyšící ženy.

Frank Stiefel v rozhovoru pro International Documentary Association (IDA) uvedl, že inspirací k filmu byla přednáška jeho matky pro neslyšící studenty na National Technical Institute for the Deaf v Rochesteru. Když ji slyšel vyprávět její příběh jako souvislé svědectví, uvědomil si, že by z něj měl vzniknout film.

Dokument měl premiéru na Berlinale v roce 2010 a později byl uveden také na HBO.

🎞️ Film: Ingelore (2009) – IMDb

🏆 Heaven Is a Traffic Jam on the 405 (2017) – cesta k Oscarovi

V roce 2017 natočil Frank Stiefel dokumentární film Heaven Is a Traffic Jam on the 405, který mu přinesl mezinárodní uznání.

Film představuje americkou umělkyni Mindy Alper, jejíž tvorba zahrnuje kresby a sochy. Dokument přibližuje její životní zkušenosti, dlouhodobé psychické obtíže, pobyty v psychiatrických zařízeních a období, kdy deset let nemluvila.

Umění se pro Mindy Alper stalo zásadním způsobem vyjadřování vlastních emocí a vnitřního světa. Její kresby a sochy představují důležitý prostředek komunikace a osobního vyprávění.

Film získal ocenění na Full Frame Documentary Film Festival a v roce 2018 vyhrál Oscara v kategorii Best Documentary Short Subject – nejlepší krátký dokumentární film.

Stiefel tak získal Oscara na 90. ročníku udílení cen Akademie filmového umění a věd.

🎞️ Film: Heaven Is a Traffic Jam on the 405 (2017) – Apple TV

🌍 Umění, rodinná historie a vizuální vyprávění

Frank Stiefel je zajímavou osobností také z pohledu vizuální komunikace. Jeho dokument Ingelore přináší příběh neslyšící ženy, která sama vypráví o svém životě a historických událostech, jež prožila.

Je důležité, že nejde pouze o film o neslyšící osobě natočený někým zvenčí. Je to také osobní rodinné svědectví, ve kterém syn zachovává hlas a životní zkušenost své matky pro další generace.

Jeho práce připomíná, že dokumentární film může být důležitým prostředkem uchovávání osobních vzpomínek, kulturní identity a historické paměti.

🔎 Zdroje, rozhovory a tiskové materiály

Životopis a CODA

Rozhovory a tisk

🎞️ Filmové databáze

 

Děkuji krásně za přečtení 🙏

Podle článku na internetu
Zdroj náhledového obrázku: Frank Stiefel
Publikováno: 31. října 2026
Optimalizace: Tomáš Wirth


Tento poutavý dokumentární film a zároveň laskavý portrét nezlomné ženy, která přežila holokaust, bude následován diskusí s režisérem Frankem Stiefelem a uměleckým ředitelem divadla Deaf West Theatre DJ Kursem. Diskusi bude moderovat Jordanna Gessler, ředitelka pro společenský dopad (Chief Impact Officer) organizace Holocaust Museum LA.

Zdroj: www.holocaustmuseumla.org/event-details/film-ingelore


Nebe je dopravní zácpa na 405“ vyhrává nejlepší krátký dokumentární předmět


Ingelore Honigstein – příběh neslyšící ženy, která přežila holokaust

Ingelore Honigstein, která byla neslyšící, se narodila v roce 1924 v německém městě Rastatt do slyšící židovské rodiny Bertholda a Amalie Herzových.

Po většinu svého mládí se potýkala s tím, že ji okolí nepřijímalo, a to dokonce ani její nejbližší rodina.

„Se členy své rodiny jsem příliš nekomunikovala. Moje rodina v Německu byla celá slyšící…“ vzpomínala Ingelore. „Když lékař potvrdil, že jsem neslyšící, moje matka to odmítla přijmout. Nemám žádné sourozence, protože se matka obávala mít další dítě, které by také mohlo být neslyšící.“

Když bylo Ingelore deset let, poslali ji do školy pro neslyšící v Heidelbergu. Zpočátku tam našla bezpečné útočiště a cítila se ve školním prostředí lépe. Brzy se však stala terčem šikany, protože byla jedinou židovskou žákyní ve škole. Spolužáci na ni plivali a tahali ji za vlasy. Když se zeptala ředitele školy, proč se k ní takto chovají, poslal ji domů.

Doma se však její situace ještě zhoršila. Nacisté zabavili rodinný dům i obchod a jejího otce zatkli a poslali do koncentračního tábora Dachau.

„Když jsem dorazila k naší velké a krásné vile, zjistila jsem, že vstupní dveře jsou zatarasené dvěma kusy dřeva spojenými do tvaru písmene X. Oběhla jsem dům zezadu a bušila na zadní dveře, přitom jsem volala maminku. Maminka mě přivítala a rychle mě vtáhla dovnitř. Vysvětlila mi, že tatínka odvezli do Dachau, do vězeňského tábora.“

Bertholda nakonec propustili a rodina začala vyřizovat víza do Spojených států amerických. Ingelore a jejím rodičům se podařilo v únoru 1940 úspěšně emigrovat do USA. Usadili se v New Yorku.

Video: National Technical Institute for the Deaf (NTID), Rochester Institute of Technology (RIT).


 

Back to top button