CODA: neviditelný svět mezi neslyšící a slyšící společností

Tento článek představuje publikaci „CODA – inność nie rozpoznana“, která se věnuje slyšícím dětem neslyšících rodičů. Byla vydaná ve Varšavě v roce 2016 sdružením „CODA Polsko. Slyšící děti – neslyšící rodiče“ jako informační balíček pro školy a poradny.

Úvodník k českému překladu

Děti KODA/CODA vyrůstají mezi dvěma světy.
Mezi světem slyšících a světem Neslyšících.
Mezi zvukem a tichem.
Mezi mluveným a vizuálním jazykem.

Jejich zkušenost bývá často neviditelná, přesto zásadně formuje identitu, vztahy i způsob vnímání komunikace.

Publikace otevírá důležité téma života slyšících dětí neslyšících rodičů a upozorňuje nejen na psychickou a sociální zátěž, kterou mohou nést, ale také na potřebu respektu ke kultuře Neslyšících a ke znakovému jazyku jako plnohodnotnému přirozenému jazyku.

Velkým přínosem textu je, že velmi otevřeně pojmenovává problém parentifikace – situace, kdy dítě přebírá role a odpovědnosti dospělých. Mnoho KODA se od útlého věku stává tlumočníky, prostředníky, organizátory komunikace i emocionální oporou svých rodičů. Tyto zkušenosti mohou výrazně ovlivnit jejich psychický vývoj, sebepojetí i vztahy s okolím.

Dlouhodobým problémem zůstává také stigmatizace hluchoty a přenášení stereotypů o Neslyšících na jejich slyšící děti. KODA se často setkávají s nepochopením, sociálním tlakem nebo pocitem, že „nezapadají“ ani do světa slyšících, ani do světa Neslyšících. Právě tato zkušenost života „mezi světy“ může vést k pocitům izolace, ale současně i k mimořádné schopnosti porozumění různorodosti lidí a způsobů komunikace.

Současně je však důležité nevnímat zkušenost KODA/CODA pouze optikou problému nebo deficitu.

Děti CODA často disponují mimořádně rozvinutými komunikačními schopnostmi, vysokou sociální citlivostí, schopností vnímat neverbální komunikaci, adaptabilitou a empatií. Pohyb mezi dvěma jazyky a dvěma kulturami jim umožňuje chápat komunikaci v širších souvislostech, než je běžné v majoritní společnosti.

Akademie věd České republiky označila bimodální bilingvismus CODA velmi přiléhavě jako „superschopnost“. Toto označení není nadsázkou. CODA se od dětství učí komunikovat nejen sluchem a slovy, ale také pohledem, mimikou, prostorem, emocí a pohybem, a tyto způsoby jakkoliv kombinovat.

U dětí CODA se snoubí řeč těla a řeč ducha.

Právě proto je důležité vnímat KODA jako děti se specifickými vzdělávacími potřebami v širším smyslu. Do této skupiny dnes nepatří pouze děti znevýhodněné nebo potřebující podporu, ale také děti nadané či mimořádně rozvinuté v určitých oblastech.

Zkušenost KODA je specifická, komplexní a jedinečná. Vyžaduje citlivý přístup škol, pedagogicko-psychologických poraden (PPP), speciálně pedagogických center (SPC), odborníků i celé společnosti.

Je proto důležité, aby školy nevnímaly odlišnost dítěte jako problém, ale jako příležitost k rozvoji inkluzivního a respektujícího prostředí. Podpora KODA neznamená pouze ochranu před přetížením, ale také rozpoznání jejich potenciálu, identity a jedinečných schopností.

Tento český překlad vznikl s cílem otevřít širší odbornou i společenskou diskusi o zkušenosti KODA/CODA v českém prostředí a přispět k většímu porozumění mezi komunitou Neslyšících, odborníky, školami i širokou veřejností.