Co se stane, když lidé nemají společný jazyk? Někdy začnou komunikovat rukama, gesty a znaky. Právě takové situace popsal španělský cestovatel a kronikář Álvar Núñez Cabeza de Vaca během své výpravy do Severní Ameriky v 16. století. Jeho svědectví patří k nejstarším evropským záznamům o používání znakové komunikace mezi původními obyvateli Severní Ameriky.
Kdo byl Álvar Núñez Cabeza de Vaca? 🌎
Álvar Núñez Cabeza de Vaca byl španělský cestovatel, voják a kronikář, který se v roce 1527 vydal s výpravou Pánfila de Narváeze směrem na Floridu. Výpravu postihly bouře, nemoci, nedostatek potravin a další katastrofy. Po ztroskotání přeživší postupně putovali rozsáhlým územím dnešních Spojených států a Mexika.
Cabeza de Vaca nakonec strávil mezi původními obyvateli přibližně osm let. Jeho zkušenosti později popsal v díle La relación, známém také jako Naufragios (Havárie / Ztroskotání). Dílo bylo poprvé vydáno ve Španělsku v roce 1542.
Komunikace bez společného jazyka 👐
Jedním z pozoruhodných aspektů jeho vyprávění je popis komunikace mezi lidmi, kteří nemluvili stejným jazykem.
Cabeza de Vaca zaznamenává situace, kdy se lidé dorozumívali pomocí znaků a gest. V některých případech dokázali prostřednictvím znaků sdělovat informace i přesto, že jejich mluvené jazyky byly odlišné.
V jednom z popisovaných setkání například španělští cestovatelé komunikovali s domorodci pomocí znaků a snažili se navzájem uklidnit. Domorodci jim prostřednictvím znaků sdělili, že se následujícího rána vrátí a přinesou jim jídlo.
Nešlo nutně o jeden „znakový jazyk“
Tady je potřeba být historicky opatrný.
Dnes bychom mohli mít tendenci označit všechny tyto způsoby komunikace jednoduše jako znakový jazyk. To by však bylo příliš zjednodušené. Cabeza de Vaca se pohyboval mezi mnoha různými skupinami a sám uváděl, že se setkával s velkým množstvím různých jazyků.
V jeho popisech proto nacházíme různé formy neverbální komunikace – gesta, znaky a další způsoby dorozumívání. Výzkum jeho textu ukazuje, že právě nemožnost používat společný mluvený jazyk vedla ke komunikaci prostřednictvím různých neverbálních kódů.
Současně existují historické a lingvistické studie, které Cabeza de Vacovy záznamy považují za jeden z nejstarších významných evropských dokladů používání konvencionalizované znakové komunikace mezi původními obyvateli Severní Ameriky.
Znaky jako společný prostředek komunikace 🌎
Jeho zkušenost je zajímavá také proto, že ukazuje jednu základní vlastnost lidské komunikace: když selže společný mluvený jazyk, člověk hledá jinou cestu.
Ruce, gesta, mimika a pohyb těla mohou předávat informace i mezi lidmi, kteří spolu nikdy předtím nemluvili. V některých historických prostředích se takové způsoby komunikace mohly rozvinout do propracovanějších a společensky sdílených systémů.
Právě proto je Cabeza de Vacovo svědectví zajímavé i z pohledu historie vizuální komunikace. Nejde pouze o příběh španělského cestovatele. Je to také svědectví o tom, jak lidé překonávali jazykové bariéry prostřednictvím vizuální komunikace.
Co vlastně Cabeza de Vaca popsal? 📜
Jeho kniha není učebnicí znakové komunikace a neobsahuje systematický slovník znaků. Přesto v ní najdeme řadu konkrétních situací, kdy byly znaky součástí dorozumívání.
Například při jednom setkání španělští cestovatelé podle jeho popisu komunikovali s domorodci pomocí znaků a domorodci jim stejným způsobem odpovídali. V jiném místě Cabeza de Vaca uvádí, že lidé používali znaky při komunikaci napříč různými mluvenými jazyky.
To je historicky velmi cenné. Ukazuje totiž, že vizuální komunikace nebyla pouze pomocným prostředkem jednotlivce, ale mohla mít širší komunikační funkci mezi různými jazykovými skupinami.
Proč je tento příběh důležitý pro historii znakových jazyků? 👐
Historie znakových jazyků nezačíná až vznikem prvních škol pro neslyšící v Evropě. Lidé používali gesta a různé znakové systémy dávno před vznikem moderních vzdělávacích institucí.
Příběh Cabezy de Vacy nám připomíná, že vizuální komunikace má mnohem delší historii než organizované vzdělávání neslyšících.
Zároveň bychom ale měli rozlišovat mezi spontánními gesty, dorozumívacími systémy, interkulturními znakovanými systémy a přirozenými znakovými jazyky neslyšících komunit. Ne každý historický záznam o komunikaci rukama automaticky znamená existenci znakového jazyka v dnešním lingvistickém smyslu.
Od Floridy k historii vizuální komunikace 🌎👐
Záznam Álvara Núñeze Cabezy de Vacy tak můžeme číst jako jeden z raných evropských pohledů na vizuální komunikaci v Severní Americe.
Jeho příběh je zajímavý právě tím, že zachycuje situaci, kdy se lidé s různými jazyky museli dorozumět jinak než prostřednictvím běžné řeči. A právě v takových situacích můžeme sledovat jednu z nejstarších a nejuniverzálnějších lidských komunikačních schopností – mluvit rukama a tělem.
Zdroje
- Álvar Núñez Cabeza de Vaca – La relación / Naufragios, první vydání 1542.
- Texas State University – digitální vydání a přepis La relación, včetně pasáží o komunikaci pomocí znaků.
- Universidad de Valladolid – La comunicación entre europeos e indígenas en los Naufragios de Álvar Núñez Cabeza de Vaca.
- Wurtzburg & Campbell – historický výzkum znakové komunikace mezi původními obyvateli Severní Ameriky.
Podle příspěvků na sociálních sítích a informací dostupných na internetu
Děkujeme za inspiraci a podklady ze zdroje: Álvar Núñez Cabeza de Vaca
Zdroj náhledového obrázku: Álvar Núñez Cabeza de Vaca
Publikováno: 8. října 2026
Optimalizace: Tomáš Wirth