Konturově řízená heatmapa očních fixací (42 účastníků) –
Caravaggio, Obětování Izáka (detail), 1603, Uffizi (foto CReA lab);
Nicolas Poussin v: Leonardo da Vinci, Trattato della pittura, 1651, Jacques Langlois, Paříž (foto Gallica, BnF).
Projekt FWF (2022–2025)
Temenuzhka Dimova (hlavní řešitelka), Raphael Rosenberg
V průběhu 15. století se v některých divadelních hrách objevovala specifická postava známá jako festaiuolo, která fungovala jako prostředník mezi děním na scéně a publikem. Jak uvádí Michael Baxandall (1988), obrazové postavy, které „přitahují náš pohled a ukazují k hlavnímu ději“, byly inspirovány právě festaiuolem a odkazovaly k známé, tělesně zakotvené zkušenosti tehdejších diváků.
Ukazovací gesta v malbě mají zjevně jasný účel: jsou určena k tomu, aby je divák sledoval pohledem. To, co původně představovalo jednoduchou strukturu — jedna postava poukazující na hlavní scénu nebo klíčový prvek — se postupně vyvinulo v komplexnější deiktické kompozice. Mezi renesancí a koncem 17. století se ukazovací gesta v obrazovém prostoru rozmnožila a nabyla různých funkcí. Leonardo da Vinci je ve svém Trattato della pittura označuje jako atti dimostrativi a zdůrazňuje jejich význam nejen pro prostorové, ale i časové vztahy. Deiktické znaky se tak staly nástroji vnitřní vizuální organizace, které zvýrazňují vztahy mezi postavami, symbolickými atributy a časovou posloupností.
Dějiny umění dlouhodobě předpokládají, že ukazovací gesta usměrňují divákův pohled a pozornost a tím usnadňují porozumění obrazu. Tento předpoklad však dosud nebyl empiricky ověřen. Neexistuje ani propracovaná teorie deixis v malbě a jen málo se ví o tom, zda a jakým způsobem ovlivňuje vizuální vnímání obrazu.
Projekt tyto otázky zkoumá pomocí metody sledování pohybu očí (eye tracking), která umožňuje analyzovat pohyb pohledu diváků při pozorování obrazů, kde hraje deixis klíčovou roli. Součástí výzkumu byly také otevřené rozhovory zaměřené na interpretaci děl. Výsledky byly porovnávány mezi třemi skupinami: odborníky na umění, laiky a neslyšícími uživateli rakouského znakového jazyka (ÖGS).
Výzkum zkoumá, zda deiktická gesta významně ovlivňují pohled diváka, jak se pozornost přesouvá mezi gesty a jejich cíli a jak tento proces souvisí s interpretací obrazu. Dále se zabývá tím, zda jazykové a kulturní odlišnosti diváků, například znalost znakového jazyka, ovlivňují porozumění narativním obrazům.
Projekt přispívá k dějinám umění rozšířením teoretického rámce o problematiku deiktických gest. Ukazuje, jak se utváří vizuální percepce gest rukou a jak tato gesta formují interpretaci obrazů. Zároveň přináší nové poznatky o kulturních a jazykových rozdílech mezi diváky a rozšiřuje oblasti studia gest a kognitivní lingvistiky.
Projekt vedla historička umění Temenuzhka Dimova, specialistka na gesta rukou v raně novověké malbě, společně s historikem umění Raphaelem Rosenbergem, průkopníkem využití metody eye trackingu v dějinách umění (Laboratoř kognitivního výzkumu dějin umění, Vídeňská univerzita).
Publikace
- 2025 – T. Dimova, N. Lapique, R. Rosenberg: Brief Glance, Lasting Effect: How Pointing Gestures Influence the Perception of Paintings, Psychology of Aesthetics, Creativity and the Arts
https://doi.org/10.1037/aca0000835
Podle článku na internetu
Zdroj: crea.univie.ac.at, University of Vienna
Autoři: Temenuzhka Dimova (PI), Raphael Rosenberg, 2025
Zdroj náhledového obrázku: crea.univie.ac.at
Blog: Překlad do češtiny a úprava textu pomocí AI
Optimalizace: Tomáš Wirth
Jak vnímají umění neslyšící lidé?
Experiment dějin umění – ÖGS (rakouský znakový jazyk)