Zdeněk Matějček (1922–2004) patří k osobnostem české psychologie, jejichž myšlenky nezůstaly uzavřené v odborných knihách. Dodnes se dotýkají něčeho velmi základního – potřeby dítěte mít vedle sebe člověka, ke kterému může vytvořit bezpečný a stabilní vztah.
Zdroj: Facebook – Hledáme rodiče: Pěstouny
Ve své známé knize Co děti nejvíc potřebují je jistota ve vztazích k lidem se Matějček zabývá zdánlivě jednoduchou, ale zásadní otázkou: co je pro zdravý vývoj dítěte skutečně důležité?
„Co děti nejvíc potřebují?“
Odpověď není jen o hračkách, výkonu, známkách nebo materiálním zabezpečení. Dítě potřebuje především jistotu ve vztazích k lidem ze svého nejbližšího okolí.
A právě tady se jeho myšlenky zvláštním způsobem potkávají s tím, čemu říkáme Chytrá řeč těla.
Dítě potřebuje nejen slyšet. Potřebuje být vnímáno.
Komunikace s dítětem nezačíná první větou.
Začíná pohledem.
Dotykem.
Výrazem tváře.
Postojem těla.
Gestem.
Tím, že se k dítěti otočíme.
Tím, že mu věnujeme pozornost.
Tím, že mu dáváme najevo:
„Vidím tě.“
„Vnímám tě.“
„Rozumím tomu, co se mi snažíš říct.“
A někdy dokonce:
„Nemusíš nic říkat. Já tě budu chvíli jen vnímat.“
To všechno je komunikace.
A často ta nejdůležitější.
Řeč těla není jen doplněk slov
Když mluvíme o řeči těla, často si představíme gesta, mimiku, držení těla nebo pohyb rukou.
Jenže u dítěte může být řeč těla mnohem víc.
Je to způsob, jakým mu dospělý dává najevo bezpečí.
Jak blízko stojí.
Jak se na něj dívá.
Jak reaguje na jeho emoce.
Jestli jeho gesto přehlédne, nebo se u něj zastaví.
Jestli dítěti dovolí dokončit jeho sdělení.
A právě zde se setkává řeč těla s potřebou vztahu.
A co když dítě nemluví stejným způsobem jako my?
Tady se otevírá další důležité téma – znakování.
Pro některé děti není komunikace založena především na mluveném slově. Mohou komunikovat prostřednictvím znaků, gest, mimiky, pohybu, výrazu tváře nebo kombinací různých způsobů.
To ale neznamená, že mají menší potřebu komunikovat.
Právě naopak.
Potřeba být pochopen není závislá na tom, jakým způsobem člověk komunikuje.
Dítě nepotřebuje pouze někoho, kdo na něj mluví.
Potřebuje někoho, kdo se s ním dokáže skutečně spojit.
A někdy k tomu slova nestačí.
Někdy jsou potřeba ruce.
Pohled.
Mimika.
Pohyb.
Čas.
Pozornost.
Trpělivost.
Znakování bez hranic
Možná právě proto má pro nás Znakování bez hranic mnohem širší význam než samotné učení znaků.
Nejde pouze o to naučit se nějaký znak.
Jde o otázku:
Dokážeme najít způsob, jak se potkat?
Pokud dítě komunikuje jinak než my, nemusí být první otázkou:
„Jak ho naučíme komunikovat naším způsobem?“
Možná by někdy měla být otázka jiná:
„Jak se naučíme komunikovat jeho způsobem?“
To je velký rozdíl.
Od Matějčka k Chytré řeči těla
Zdeněk Matějček spolu s Josefem Langmeierem významně přispěl k poznání psychické deprivace u dětí vyrůstajících v podmínkách, kde nebyly dostatečně naplňovány jejich základní psychické a sociální potřeby.
Jejich práce pomohla změnit pohled na význam rodiny a stabilních vztahů v životě dítěte.
A jeho odkaz můžeme číst i dnes.
Možná totiž nejde pouze o to, co dítěti říkáme.
Důležité je také:
- Jak se na něj díváme.
- Jak se ho dotýkáme.
- Jak reagujeme na jeho gesta.
- Jestli mu dáme čas.
- Jestli respektujeme jeho způsob komunikace.
- A jestli mu dáváme pocit, že jeho sdělení má pro nás hodnotu.
Protože vztah nevzniká až ve chvíli, kdy spolu začneme mluvit.
Vztah vzniká už ve chvíli, kdy se navzájem začneme vnímat.
Možná tedy nejde jen o to, naučit děti mluvit.
Možná je stejně důležité naučit se je poslouchat i tehdy, když nemluví.
A právě v tom se potkává Chytrá řeč těla se Znakováním bez hranic.
Protože komunikace má mnoho podob.
Slovo je jen jedna z nich.
A někdy nám právě tělo, ruce, oči a mimika řeknou něco, co slova říct nedokážou.
Možná právě toto je jeden z nejdůležitějších odkazů Zdeňka Matějčka.
Nejen dítě zabezpečit.
Nejen ho vychovávat.
Nejen ho učit.
Ale především mu dát zkušenost, že je někým vnímáno, přijímáno a že jeho přítomnost má pro druhého člověka význam.
Abychom mohli rozumět, musíme se nejdřív naučit opravdu vnímat.
To je možná jedna z nejdůležitějších podob Chytré řeči těla.
A také jeden z důvodů, proč má smysl Znakování bez hranic.
Protože komunikace nemusí mít hranice jen proto, že slova někdy nestačí.
Podle vlastního článku
Zdroj: Konzultace s AI (veřejně dostupné informační zdroje) + vlastní zpracování
Zdroj náhledového obrázku: Vytvořeno pomocí AI (symbolická ilustrace)
Publikováno: 28. srpna 2026
Autor: Tomáš Wirth
🎥 Dokument Česká televize Život je hra: sto let Zdeňka Matějčka ke krásnou připomínkou jeho života i odkazu a zároveň ukazuje, že jeho myšlenky jsou stále velmi aktuální i po více než sto letech od jeho narození.
www.ceskatelevize.cz/porady/11819684773-zivot-je-hra-sto-let-zdenka-matejcka/