Svobodné zednářství: Historie, inkluze a inteligence ve skupině
Bratrství, moudrost a hlas neslyšících ve zednářství
Historie svobodného zednářství ukazuje cestu od cechů mistrů po filozofické společenství zaměřené na etiku, vzdělání a kritické myšlení. Moderní inkluze neslyšících členů a používání znakového jazyka přináší nové podněty a podporuje intelektuální rozvoj.
Historie svobodného zednářství
Svobodné zednářství má kořeny v Evropě 16. a 17. století, kdy se začaly formovat první zednářské lóže.Tyto lóže byly původně uzavřenými společenstvími mužů, kteří sdíleli společné hodnoty a ideály. V průběhu času se zednářství rozšířilo do dalších částí světa a stalo se známým pro svou symboliku, rituály a důraz na osobní morální růst.
Svobodné zednářství a inkluze osob se sluchovým postižením
Historicky byla účast osob se sluchovým postižením ve svobodném zednářství omezená. Například podle Encyclopedia Masonica byli hluchoněmí považováni za „neúplné“ osoby a byli vyloučeni z iniciace. Existuje však zmínka o jedné pařížské lóži, která zasvětila hluchoněmého profesora prostřednictvím znakového jazyka, i když tato událost nebyla považována za precedens. Universal Co-Masonry
V moderní době se však postoje změnily. Například v roce 2019 byl bratr Philip Olivan zvolen Mistr lóže Naga City Masonic Lodge #257 na Filipínách, přičemž je plně hluchý a komunikuje prostřednictvím odezírání a znakového jazyka. Tento krok ukazuje na rostoucí inkluzi osob se sluchovým postižením ve zednářských organizacích. Reddit
Inteligence a skupinová dynamika ve zednářství
Svobodné zednářství klade důraz na morální a intelektuální rozvoj svých členů. Rituály, symbolika a filozofické diskuse jsou klíčovými prvky, které podporují kritické myšlení a osobní růst. Tento důraz na intelektuální rozvoj může být vnímán jako projev „inteligence ve skupině“.
Neslyšící a znakový jazyk ve spojení se zednářstvím
Není doloženo, že by zednářské lóže přímo organizovaly podporu sluchově postižených nebo rozvoj znakového jazyka.
Historicky se tato oblast vyvíjela samostatně, zejména prostřednictvím škol pro neslyšící, například díky pedagogům jako Abbé Charles-Michel de l’Épée ve Francii nebo Ponce de León ve Španělsku, a později i v českých zemích.
Zednáři však byli často aktivní ve filantropii, podporovali školy, nemocnice a různé sociální projekty. Někteří z nich se tak mohli okrajově dotýkat vzdělávání neslyšících nebo obecně inkluze osob s postižením.
Spojení, že „zednáři mají inteligenci“ a že „podporují znakový jazyk“, spíše vychází z toho, že v jejich řadách bylo mnoho vzdělaných a angažovaných lidí, kteří se věnovali sociálním otázkám a vzdělávání. V tomto smyslu se inteligence skupiny a zájem o sociální podporu mohly překrývat s inkluzí neslyšících, i když to nebylo cílem samotného řádu.
Závěr
Svobodné zednářství se vyvinulo z uzavřených profesních cechů v organizaci zaměřenou na morální a duchovní růst. Historicky byla účast osob se sluchovým postižením omezená, ale v moderní době dochází k větší inkluzi. Tento vývoj ukazuje na schopnost svobodného zednářství adaptovat se a reflektovat měnící se hodnoty společnosti.
Historický příklad: Praha a zakládání první školy pro neslyšící
- V Praze v roce 1786 byla založena Instituce pro neslyšící (Institute for the Deaf) dne 7. prosince. U zrodu tohoto projektu stál zednářský cech vedený hrabětem Kašparem Heřmanem Kuniglem („Count Kašpar Heřman Kunigl“), který tímto činem chtěl vzdát hold císaři Josefu II. a jeho ideálům osvícenství. Deaf History Europe
- Tato škola byla první, svého druhu na našem území. Vyučovalo se zde od roku 1787 pomocí prstové abecedy a kombinované metody. Vyvíjeli se zde také první učebnice — například Václav Koťátko napsal slabikář, gramatická cvičení a pohádky pro děti. Deaf History Europe
Závěr: Toto je jasný případ, kdy se zednář (hrabě Kunigl) přímo podílel na založení a podpoře školství pro neslyšící. Spojení osvícenství, morální angažovanosti a konkrétní amatérské filantropie tu podle mě hraje zásadní roli.
Současnost: škola pro neslyšící dnes
Dnes se vzdělávání neslyšících v Praze soustředí na Střední školu, základní školu a mateřskou školu pro sluchově postižené v Holečkově ulici na Smíchově. Škola je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a poskytuje vzdělání dětem a mladým lidem se sluchovým postižením.
Budova školy byla postavena v novobarokním slohu v letech 1901–1902 a pokračuje tak v tradici vzdělávání neslyšících, která sahá až ke zrodu prvního ústavu v roce 1786.
Více informací o historii a současném fungování školy najdete na oficiálních stránkách školy.
Další příklady – modernější charitativní podpora
- Například ve Spojeném království v poslední době, Masonic Charitable Foundation (charitativní fond spojený s Velkou lóží Anglie) poskytl grant ve výši 8 000 £ pro organizaci Deaf‑SELF, která pomáhá dětem se sluchovým postižením v jižním východním Londýně. The Masonic Charitable Foundation
Toto ukazuje na pokračující tradici filantropické podpory i v současnosti, i když nejsou spojeny s přímým historickým zájmem o zřízení speciálních škol, ale spíše s podporou vzdělávacích nebo sociálních projektů neslyšících dětí.
Kašpar Heřman Künigel, Pražský ústav pro hluchoněmé