Co je to za hrozný název článku?
Zkusme se na to podívat spravedlivě.
Slova „hluchý“ a „řeč“ jsou poklady českého jazyka.
Slovo hluchý.
Vystihuje stav člověka bez sluchu (hluchotu) a obsahuje velké množství negativních významů. Slovo je zatíženo i „historickým“ pojmem hluchoněmý, který se stal vulgarismem. Některé neslyšící lidi slovo hluchý pobouří a slovo hluchoněmý rozlítí. Nutno říci, že někteří neslyšící slova hluchoněmý a hluchý používají bez rozpaků v souvislosti se znakem HLUCHÝ (obr. 1).
Znak doprovodí artikulací těchto slov nebo použijí specifickou mimiku, např. tu zobrazenou na fotografii. Tímto znakem zdůrazňují, že opravdu nic neslyší. Někdy se tak i vědomě vymezují klidem nedoslýchavým a ohluchlým ve smyslu: „Ano, jsem (opravdu/úplně) hluchý.“
Je přirozené, že když neslyšící lidé mluví sami o sobě „mezi svými“, volí i jiná pojmenování. Jedním z nich je expresivní přirovnání MRTVÝ, metafora ve významu „sluch mrtvý“ (obr. 2). Jiný příklad naopak vystihuje hluchotu jako stav specifického bytí v tichu (obr. 3).
Krouživé pohyby v blízkosti uší a foukání ústy zároveň.
Častějším pojmenováním je sousloví znaků (JÁ) SLUCH NE (obr. 4), které je používáno s oblibou i jako srozumitelné gesto. Tento složený znak používají neslyšící lidé nejčastěji v kontaktu se slyšícími lidmi. Varianta tohoto znaku s ukazovákem na ústech znamená nemluvící (němý). Uvnitř komunity se však používá znak jiný, NESLYŠÍCÍ (obr. 5).
Pohyb hlavou Jako při vyjadřování nesouhlasu.
Pro zdůraznění úplné hluchoty se někdy znak doprovodí znakem „100%“. Znak NESLYŠÍCÍ je složeninou ze znaků HLUCHÝ a NĚMÝ a je názvem pro komunitu Neslyšících v ČR. Nejčastěji je znak umístěn na tvář, ale stále je patrný pohyb od ucha k ústům. Obdobně tomu je i v USA, odkud přišlo hnutí Deaf, které inspiruje obrozenecké aktivity hluchých lidí z celého světa. Neslyšící Američané nazývají svou komunitu také složeninou znaků HLUCHÝ a NĚMÝ (obr. 6).
Znak je možné provádět z ucha na ústa I naopak.
Čeští neslyšící pojmenovali svou komunitu Neslyšící i přesto, že slovu deaf odpovídá spíše český ekvivalent hluchý, popř. hluší. Pokud lidé použijí slovo hluchý nebo hluchoněmý, činí tak z nevědomosti, aniž by chtěli neslyšícího člověka nebo jejich komunitu jakkoli napadat. Nejde o nadávku, ale výstižné české slovo, které má své nepopiratelné místo v české slovní zásobě vedle slov jakými jsou hluchota, ohluchlý či nahluchlý. Pro úplnost je na místě dodat, že čeští neslyšící odkazují na svou komunitu nebo její členy i anglicismem Deaf/deaf.
Slovo řeč.
V češtině se zabydlel lidový pojem znaková řeč, který zahrnuje komunikaci neslyšících lidí a nahradil nevyhovující název posunková řeč, posunčinu (posunkování). Tento fakt potvrdil v roce 1998 zákon, který termín znaková řeč definoval jako český znakový jazyk na jedné straně a znakovanou češtinu na straně druhé. V roce 2008 byl tento významný zákon novelizován a termín znaková řeč z něho zmizel. Prosadil se lingvisticky přesnější termín komunikační systémy.
Podle mého mínění bychom měli znakovou řeč podporovat a ne s ní bojovat. Pro češtinu je přirozené, že slovo řeč v sobě zahrnuje bezprostřednost lidské promluvy a nikoli cosi hanlivého. Češi tímto souslovím pojmenovávají komunikaci, se kterou se „běžně“ setkávají ve svém bezprostředním okolí nebo v televizních pořadech. Češi tímto názvem nehodnotí jazykovost či nejazykovost komunikace neslyšících lidí ani jazykově-kulturní svébytnost této komunity. Je patrné, že se tito lidé setkávají více se znakovou řečí než s českým znakovým jazykem ve svém souhrnu. Naučit celou slyšící společnost používat správně tyto názvy vyžaduje mnoho trpělivosti.
Posledních dvacet let sledujeme obrození českého znakového jazyka, které souvisí s činností české lingvistické školy specializované na tento výjimečný jazyk. Ukazuje se, že sousloví znaková řeč je přiléhavé pojmenování. Sousloví nemá pouze pejorativní význam, jak to prezentují jazykoví „brusiči“ prostřednictvím odborných konferencí, v odborné literatuře, televizních pořadech, článcích a rozhovorech v novinách, časopisech, webových stránkách, apod.
K úvaze nabízím i výsledky kognitivně orientovaného výzkumu jazyka, který odkrývá obsahovou bohatost slov hluchý a řeč (Irena Vaňková: Nádoba plná řeči. Karolinum 2007). V případě slova řeč, je pro uživatele českého znakového jazyka výsadou, že slyšící společnost považuje jejich komunikaci za stejně hodnotnou jako svou. Také proto ji tak i nazývají. Buďme shovívaví k lidem, kteří mluví o znakové řeči a hluchoněmých a věnujme jim spíše čas a vysvětlení než výčitky.
Univerzální znaková řeč
A ještě jednu prosbu mám, na vás, milí čtenáři. Podporujme myšlenku univerzálnosti znakové řeči. Potvrzuje nám to každodenní praxe uživatelů různých národních znakových jazyků po celém světě. Osobně jsem se o tom přesvědčil již mnohokrát. Úmyslně píši univerzálnost znakové řeči a ne znakového systému. Myslím si, že perfektní znalost jakéhokoli národního znakového jazyka v sobě obsahuje potenciál pro jeho efektivní mezinárodní užití v jednotlivých řečových událostech. Mezinárodní znakový systém je jen obecné vymezení tohoto vždy unikátního způsobu komunikace jednotlivců či skupin lidí. Jeho filozofií je poskytnout mluvčím národních znakových jazyků vodítka principiální, pojmenovat univerzální principy napříč různými národními znakovými jazyky a vybrat reprezentativní slovní zásobu. Zkrátka vytěžit z vizuálně pohybového způsobu komunikace maximum. Přitom zkušení mluvčí různých znakových jazyků mají své vlastní strategie, jak se mezi sebou domluvit i bez sebemenší znalosti mezinárodního znakového systému. V mezinárodním znakovém systému se klade důraz také na vybranou slovní zásobu. Pro zkušené mluvčí jakéhokoli národního znakového jazyka může být mezinárodní znakový systém dobrou pomůckou, jak si usnadnit počáteční komunikaci, ale skutečně potřebný je spíše pro mezinárodní tlumočníky.
Na uspořádání mezinárodního znakového systému má výrazný vliv Americký znakový jazyk. Považuji to za nešťastné, protože americký znakový jazyk z historických důvodů nevyužívá potenciál znakových jazyků ve své plnosti. Naopak je silně ovlivněn jednoruční prstovou abecedou, čili psanou angličtinou.
Tento článek je přispěním do filozofického dialogu, který je spojen s hluchotou a znakovým jazykem. Ačkoli jsem sám slyšící, můj život je zcela naplněn znakovou řečí a hluchotu prožívám prostřednictvím svých rodičů celý život.
Karel Redlich
Podle vlastního článku: časopis GONG
Časopis: Gong
Publikováno: 10-12/2016
Autor: Mgr. Karel Redlich