Foto z archivu: Ladislava Buberlová
Od školy v Ječné k oděvní kultuře a výtvarné tvorbě
Narodila jsem se v Praze v r. 1935 a ve 2 letech jsem ohluchla. Do konce války jsem absolvovala normální školu, v r. 1945 jsem přešla do školy pro nedoslýchavé v Ječné.
Po absolvování LŠU jsem nastoupila do Ústavu oděvní a bytové kultury (ÚBOK), kde jsem navštěvovala závodní školu práce se zaměřením na kreslení a šití. ÚBOK měl za socialismu u nás výsadní postavení co do udávání módních trendů. Pracovali zde módní návrháři, pořádaly se domácí i zahraniční módní přehlídky. Navrhovala jsem kolekce modelů, které jsem také občas předváděla na molu, v Praze i na zájezdech po republice. Byla to zajímavá tvůrčí práce. Pro ÚBOK předváděla i neslyšící manekýnka Věra Waldhansová, se kterou jsme se pak celoživotně přátelily. Po narození dětí jsem ještě několik let pro ÚBOK pracovala z domova.
Výtvarné schopnosti mě později přivedly také k práci s neslyšícími dětmi. S neslyšící výtvarnicí a mou dobrou kamarádkou Věrou Macháčkovou jsme pro ně v Domě dětí a mládeže na Pražském hradě několik let pořádaly výtvarný kroužek.
Foto z archivu: Ladislava Buberlová
Ticho uvnitř přehlušila láska k poezii
Umění obohacuje náš život a vnitřní svět. Je pro mě inspirací k vlastní tvorbě, a to i v oblasti poezie.
Od mala jsem ráda zpívala a měla velkou zálibu v básničkách. Ve škole jsem dokázala recitovat i dlouhé balady. Později jsem básně sama začala skládat. Část z nich vyšla například v knize Tichý přístav duše. Za poezií jsem chodívala i do Violy, odezírala básně, které Radovan Lukavský a další umělci recitovali na pódiu. Moje záliba v poezii přetrvává, jen už tolik neskládám.
Foto a kniha ze SORDOS: Tichý přístav duše | Tamtam e-shop
Můj celoživotní ideál je SKAUTING
Do skautu jsem chodila od jedenácti let až do roku 1953, kdy totalitní režim začal skauty pronásledovat. V období zatčení vedoucích našeho oddílu jsme se museli s těžkým srdcem rozloučit. Skauting je můj celoživotní nesmrtelný ideál.
Navzdory hluchotě jsem prožila pestrý a aktivní život
V pozdějším věku jsem pracovala jako samostatná referentka na podnikovém ředitelství Mety. Byla jsem aktivní v různých oblastech. Po boku mého manžela Vladimíra Buberle jsem se příležitostně angažovala i v práci pro neslyšící. Společně jsme kdysi například založili časopis Houkačka, psala jsem i krátké fejetony. Když založil Českou unii neslyšících, vypomáhala jsem s kurzy znakového jazyka. Protože mě vždy zajímaly dějiny a historické příběhy, tak jsem pro členy dělala i naučné přednášky. Manžel, civilním zaměstnáním učitel ve škole pro slabozraké, nasazoval své síly pro neslyšící nejen u nás, ale i v rámci mezinárodní organizace FIAMS, kterou založil a byl až do smrti jejím čestným prezidentem. Vedli jsme tedy oba velmi aktivní život.
Ladislava Buberlová s manželem Vladimírem. Foto ze svatební cesty v Karlových Varech (soukromý archiv)
Na základě osobních rozhovorů vedených s L. Buberlovou v průběhu roku 2025 zpracoval Tomáš Wirth
Krátký sestřih z ukázkového videa: Retro 143 – ÚBOK
Zdroj: RETRO (YouTube), odkaz: youtube.com/watch?v=0Miv….
Paní Ladislava Buberlová (první zleva) při práci v Ústavu oděvní a bytové kultury. Foto: soukromý archiv L. Buberlové
Ukázka módních návrhů neslyšící L. Buberlové pro ÚBOK z 60. let

Všechny kresby jsou ze soukromého archivu L. Buberlové
Podle článku: Ladislava Buberlová
Text: Ladislava Buberlová
Kreslení: Ladislava Buberlova z arvhívu Buberlových
Video: Retro, ČT24 – Česká televize
Publikováno: 11. ledna 2026
Optimalizace: Tomáš Wirth
Chytrá řeč těla podporuje české startupy zaměřené na angažmá neslyšících v oděvním a módním průmyslu ♥️🙏.
Mezi neslyšícími je mnoho talentovaných žen i mužů s ambicemi uplatnit se na poli módního a oděvního designu. V Česku však narážejí na nedostatek pracovních příležitostí.
Uplatněním inkluzivního přístupu může vaše společnost jen získat. Využitím potenciálu osob se zdravotním postižením můžete přispět k jejich profesnímu rozvoji i ekonomické inkluzi. Je to smysluplné a oboustranně výhodné.

